Skvosty Toskánska a Cinque Terre

Každý už o této oblasti jistě někdy slyšel, zejména v souvislosti s vynikajícím vínem a světoznámou kuchyní. Tato oblast ležící ve střední Itálii je však také proslulá uměním a spoustou přírodních i architektonických skvostů. Do této oblasti mě to dlouhou lákalo zajet. 4 dny volna v práci a solidní ceny za dopravu i ubytování mi řekly jeď! A tak jsem si vše zajistil a jel jsem...

K cestě tam jsem využil vlakvé spojení z Ostravy přes Brno do Vídně na stanici Wien Hauptbahnhof. 2 a půl hodiny čekání na noční vlak ÖBB Nightjet do Florencie (italsky Firenze) jsem využil návštěvou nedaleké hospůdky, kde jsem si dal nějaké to pivko a povečeřel vynikající Wiener Schnitzel. Jízdenku Sparschiene, o které jsem psal již v jednom z článků v rubrice Tip to trip jsem tedy měl zakoupenou už dopředu přes internet (v tomto případě funguje jízdenka úplně stejně jako u vlaku do Benátek i co se týče dynamických cen jízdného). Jízdenku jsem sehnal pro cestu tam za 59 EUR i s lehátkem (kupé pro 6 lidí), pro cestu zpět na sedačku za 49 EUR. Dá se ale sehnat ještě i o něco levněji. Jde jen o včasnost nákupu a vytíženost spoje. Přesně v 19:23 se tedy náš vlak dává do pohybu a já po chvíli zalehnu na rezervované palandě v lehátkovém voze. Usínám a proberu se až na italském území, vlak chvíli po mém probuzení zastavuje. Kde že to jsem? Bologna Centrale. Pohodlně vyspaný už jen absolvuji ranní hygienu ve vlaku (jen škoda, že v lehátkových vozech není i sprcha narozdíl od lůžka) a dorazím do mé cílové destinace v tomto vlaku - Firenze Santa Maria Novella. Dojel jsem tady se 40ti minutovým zpožděním a tak mi ujel přípoj do Pisy. Vše ale řeším po italsku a je mi to tedy úplně jedno, však on jede zase další. A ne za dlouho, Itálie není Balkán, tady to jezdí pořád a všude. Přijíždím na nádraží Pisa Centrale a jelikož mám teď na přestup více než hodinu a půl čas, rozhodl jsem se projít městem na druhé nádraží - Pisa San Rossore, u kterého leží také Náměstí Zázraků (Piazza dei Miracoli), na kterém se nachází i známá Šikmá věž. Poté jsem se tedy přesunul na nádraží Pisa S.Rossore a pokračoval regionálním vlakem do La Spezie, kde jsem přestoupil na v sezóně neustále jezdící (občas i v 15ti minutových intervalech) Cinque Terre express. Ten obsluhuje všech 5 vesnic ležící v této půvabné oblasti.

Cinque Terre znamená v překladu 5 vesnic. Národní park ležící na břehu Ligurského moře zahrnuje vesnice Riomaggiore, Manarola, Corniglia, Vernazza a Monterosso. Všechny tyto vesnice spojuje jedno. Jsou postaveny ve skále a jejich domy nádherně hrají barvami. Já jsem vystoupil v Manarole (viz. úvodní foto) a v plánu jsem měl dát si pěší pochod až do Vernazzy. Stezka však byla bohužel kvůli problémům s padajícími kusy skály uzavřena a tak nastala změna plánu - sednul jsem opět na vlak (nic jiného krom lodi, která je ale předražená tyto vesnice ani nespojuje) a jel do vedlejší Corniglie. Z tama už se dalo využít stezky do vedlejší vesnice Vernazzy a tak jsem si udělal menší trek. Pro vstup na tuto stezku musíte zaplatit vstupné, to činí 7,5 EUR a můžete se pohybovat po jakékoliv stezce celý den. Holt trochu stinná stránka jinak nádherné a lidsky přívětivé Itálie. Po stezce se dostanete do slušné nadmořské výšky (až 250 m.n.m.) a shlédnout tak v jednu chvíli můžete najednou vesnice Corniglia i Manarola i zátočinu u vesnice Riomaggiore. Nakonec jsem se dostal až do vesnice Vernazza, kde jsem se v útulné zátočině mezi skalami vykoupal v moři, které mělo již příjemných 21 °C. Dal jsem si tu i nějaký ten drink. Blue spritz mě tady vyšel na 9 EUR. No je třeba mít kreditku před odjezdem trošku víc nadupanou. A až mě to lelkování ve více než třicetistupňovém vedru po pochůzce přestalo bavit, sedl jsem prostě na vlak a jel se ubytovat do Pisy.

Vracím se zpět do Pisy, abych se zde ubytoval v Hostelu Pisa Tower, který leží nedaleko náměstí Piazza del Duomo, na kterém se nachází i 56 metrů vysoká Šikmá věž, katedrála Santa Maria Assulta a baptisterum San Giovanni (svatého Jana). Večerní procházka s fotografováním byla tečkou za dnešním nádherným, akčním dnem. Aspoň se mi pak dobře usínalo i při hlasitě telofonujícím Italovi, který se mnou sdílel pokoj v hostelu. :D

Druhý den dopoledne jsem si udělal výlet do města Viareggio. Je to nejbližší letovisko od Pisy, které je lehce dosažitelné vlakem, z nádraží San Rossore se tu dostanete za 15 minut. Na pláž se dostanete z města celkem jednoduše, stačí se vydat kteroukoliv cestou k moři, pláž vede několik kilometrů skrz celé město. Je to taková ta typická nekonečná písečná pláž, kterou já zkrátka moc nemusím a hlavně bych kvůli ní nejel do Itálie, když je najdu třeba v nedalekém Polsku, kde se dá přitom v létě taky v pohodě koupat v moři. Ale pro osvěžení v parném dni bodlo i toto, ale válet bych se tu celý den fakt nechtěl. Následoval oběd a nemohl jsem u moře udělat jinak, než si dát grilovaný seafood (mořské plody) se zeleninou a hranolky. I se džbánem vody a spropitným, které je již započítané v ceně, mě oběd vyšel na 18 EUR.

Po obědě jsem opět využil vlakového spoje dopravce Trenitalia a vyrazil do středověkého, opevněného města Lucca, pro vstup do města tedy musíte využít některou z šesti bran. V úzkých uličkách města se pak můžete schovat ve stínu při neskutečném vedru, které tady v letních měsících panují, dát si vynikající italskou zmrzlinu, případně nějaký ten drink na osvěžení. Zajímavostí má toto jinak nevelké město spousty. Nejvíc mě zaujalo náměstí, které je postavenou ve tvaru amfiteátru, protože v místech, kde se ve středověku stavěly domy byly původně tribuny amfiteátru a tak jsou i domy postavené na tomto náměstí do tvaru elipsy. Město se pyšní také kostelem a katedrálou z 12.století. Konkrétně jde o kostel San Michele a katedrálu San Martino. Město žije čilým turistickým ruchem a hned po Florencii a Pise je asi nejnavštěvovanějším v Toskánsku.

Řeč není o jiném městě než úchvatné Florencii. Dle počtu obyvytel 8. největší město Itálie a největší město v Toskánsku. Mimoto se jedná o rodiště několika slavných umělců, včetně známého sochaře Michalangela Buonarottiho. Zmenšeniny jeho soch včetně nejznámější mramorové sochy Davida najdeme na náměstí Piazza dela Signoria. Cestou od nádraží Firenze S.M.N. jsem se prošel také přes Piazza san Giovanni, kde se nachází batisterium svatého Jana a nejznámější florencijská katedrála Santa Maria di Fiore s krásnou kopulí, která je dominantou celého města. Mostem Ponte Vecchio (Starý most), na kterém se nachází menší tržiště, jsem se pak přesunul na druhý břeh řeky Arno. Tam jsem se podíval k paláci Palazzo Pitti, za kterým je postavena zahrada, která však bohužel byla uzavřena. Chvíli jsem tady poseděl a vyčkal na to, až slunce sleze oblohou kousek níže. Za západu slunce se totiž naskýtá úžasný romantický pohled z vyhlídky na náměstí Piazza Michelangelo. Vidět zde můžeme Palazzo Vecchio, katedrálu Santa Maria di Fiore i nábřeží řeky Arno s mostem Ponte Vecchio. Na vyhlídce si můžete dát víno, pivo či nějaký ten drink. Ovšem ceny jsou opět přímo úměrné s počtem lidí, kteří se zde nacházejí. Vyfotit si tady něco z vyhlídky je alespoň o víkendu při západu slunce dost velký problém. Po sestupu z vyhlídky mě už čekal trošku rychlejší sestup do města, protože jsem se tak kochal, že jsem zapomněl na čas a na to, že musím stihnout ve 21:55 noční vlak. Ve večerce jsem si chtěl ještě narychlo koupit do vlaku nějaké to pivko na spaní, avšak byl jsem odmítnut s tím, že v Itálii platí zákaz prodeje alkoholu v obchodech po 21.hodině. No, co už, nemusí se furt chlastat. Z Florencie do Bologne jsme museli jet kvůli nějakým problémům náhradní soupravou a to rychlovlakem Frecciarossa 1000. Vzhledem k tomu, že se jednalo o náhradní soupravu, mohl jsem jet bez problémů s jízdenkou na 2.třídu třídou první, aniž bych měl nějakou místenku nebo cokoliv připlácel. Do Bologne jsme pak dorazili o 20 minut dříve, jelikož Frecciarossa 1000 narozdíl od rakouské soupravy Nightjetu jezdí v Itálii až 300 km/h. V Bologni už jsem zasedl do svého vozu a na sedačku dojel až do Vídně. Kupé bylo úplně plné, ale nakonec jsem se i po sedačky dobře vyspal a ve Vídni byl docela dobře odpočatý. Ve 14 hodin jsem tak dorazil domů plný zážitků, které si opět budu pamatovat ještě dlouho. Cestovat má smysl...