Lac Léman? Raději snad Ženevské jezero

Asi tento popisek nejvíce vystihuje cestu z České republiky k Lac Léman. Co to je a kde to je? Je to ve Švýcarsku a z části ve Francii a v češtině je název Lac Léman znám jako Ženevské jezero. Z Prahy sice nejede přímý vlak až k němu, ale do Curychu - největšího města Švýcarska se přímým lůžkovým vozem z Prahy dostanete. Z Curychu se dá již přestoupit na směr na jaký si jen ve Švýcarsku vzpomenete. Svou pouť tedy zahujuji cestou do Prahy, kde na hlavním nádraží usedám po 18.hodině do lůžkového vozu směr Curych. Jelikož nepatřím mezi movité členy naší společnosti, koupil jsem si lůžko v oddíle Tourist, které je určeno pro 3 cestující. Zvlášť jsou vyčleněny oddíly pro muže a zvlášť pro ženy. Ve voze najdeme také sprchu a to na představku společně s toaletou. Kousek za Českými Budějovicemi již ulehám. Vůz pak následně v Linci přeřazují na euronight z Budapešti a pobyt tak zde má 3 hodiny. Je možné tedy ještě vystoupit a prohlídnout si večerní (či spíše již skoro noční) Linec. Do toho se mi ale už nechtělo a tak jsem raději podřimoval, abych si mohl naopak ráno přivstat a užívat si vycházející slunce v Tyrolských Alpách. Úchvatné to pohledy... Pak jsme už profičeli Lichtenštejnskem, projeli lichtenštejnsko-švýcarskou hranici přes řeku Rýn a následovala ještě neméně nádherná projížďka kolem jezera Walensee a Zürichsee. Ve Švýcarsku však najdeme mnohem krásnější scenérie z okna vlaku. Ty si však nechám zase na jindy. Dnes pojedeme k Ženevskému jezeru. Náš vlak zastavuje na hlavním nádraží v Curychu. Je to jedno z největších nádraží v Evropě vůbec. Na přestup zde máme 12 minut. U lokomotivy našeho vlaku se mám sejít s kolegy cestujícími přes Vídeň, což se mi kvůli úspoře peněž za jízdenku nechtělo cestovat a tak jsme si sraz naplánovali až zde v Curychu. Po setkání však kolegové po dlouhém nikotinovém absťáku jdou před budovu kouřit a tak nám přípojný vlak pochopitelně ujel. Safra, kdy jede další? Aha, za půl hodiny. V celém Švýcarsku jezdí vlaky v taktu, někde v půlhodinovém, někde v hodinovém a to včetně dálkových vlaků. Takže nad nějakým ujetým spojem moc nemusíte věšet hlavu, zvlášť když nikam nespěcháte. Dalším vlakem pak jedeme do Lausanne, města, které již leží na břehu Ženevského jezera. Pak ještě jednou přestoupíme a pokračujeme po břehu jezera do Montreux. Pro celou tuto cestu jsem využil nabídky Českých drah - Včasná jízdenka Evropa. Tu lze zakoupit z Prahy kamkoliv do Švýcarska. Cesta z Prahy do Montreux vyjde v měsíčním předprodeji momentálně na 1 935 Kč a to i s lůžkovým příplatkem v 3místném kupé. Za podobnou cenu jsem jel tehdá i já. Ano, není to nejlevnější, ovšem večer zalehnete v Praze a ráno se pohodlně probudíte ve Švýcarsku, dáte si sprchu, dostanete kávu nebo čaj a snídaňový balíček, což je další výhoda, jelikož nemusíte hned ráno shánět na nádraží v Curychu kafe a snídani za docela tvrdý švýcarský peníz, který se nazývá Švýcarský frank.

Z Curychu tedy uháníme vlakem směr Ženevské jezero. Konkrétně nejprve do Lausanne, kde ale pouze přestoupíme na další vlak do Montreux. Ani po příjezdu do Montreux se ale příliš nezdržujeme. Náš cíl je totiž vyjet zubačkou na vyhlídku na Ženevské jezero a to na vrchol Rochers de Naye. Ten se tyčí z východní strany jezera a dosahuje nadmořské výšky 2 045 m.n.m. A víte o tom, že jen pár metrů pod vrchol vás zaveze vlak? Tak teď už ano. Švýcaři jsou experty na budování železnic v neskutečných nadmořských výškách. Vždyť dráha na Jungrfraujoch, nejvýše položené železniční stanice v Evropě, vyjíždí až do nadmořské výšky 3 454 m.n.m. Zubačka na Rochers de Naye byla tedy pro Švýcary čajíček. Naši peněženku však příliš nepotěší ceny jízdného, které zde panují. Za zpáteční jízdenku jsem dal totiž 70 švýcarských franků, což je v přepočtu asi 1 600 Kč. Vyhlídky z vrcholu nicméně byly úchvatné. Počasí přálo a tak jsme na vrcholu pobyli asi 2 hodiny. Slunce pere do bílého sněhu, my se v klidu opalujeme, popíjíme pivo, kocháme se. Při dobrém počasí lze shlédnout jak se jezero táhne od Montreux po Lausanne. Z druhého břehu jezera pak vyčnívají vrcholky Alp, jejichž nadmořská výška přesahuje přes 2 000 m.n.m. Nádhera... No, ale mohlo by nám to už stačit. Sjedeme zubačkou zpět do Montreux. Chceme se totiž ještě stavit na hrad Chillon než zapadne slunce.

Poblíž města Montreux, do kterého jsme opět sjeli ozubnicovou dráhou nachází se sousední vesnička Veytaux. A rozhodně jsme měli důvod si do ní udělat procházku. Proč? Na břehu jezera kousek za touto vesnicí se totiž vypíná hrad Chillon. Postavený byl již ve 13.století a jedná se o jeden z nejlépe zachovaných hradů v Evropě. Hrad měl za úkol sloužit zejména jako kontrola na cestě kolem Ženevského jezera. Ten, kdo hrad vlastnil se takto mohl obohatit na mýtném. Dlouhá léta pak sloužil také jako věznice. Dnes je zejména v hledáčku turistů. Vydat se k němu můžete pěšky z města Montreux procházkou po břehu jezera a nebo k němu dojet vlakem do zastávky Veytaux-Chillon. Hned u hradu se nachází také pláž, takže v létě ideální místo na koupačku.

Nocleh jsme měli zajištěn ve městě Montreux. Jedná se o moderní město na břehu jezera. Zatímco nahoře na Rochers de Naye jsme si ještě užívali poctivé zimy a slušné sněhové pokrývky, zde v Montreux rostou palmy a teplota tu koncem března pomalu šplhá k 20 °C. Na koupačku v jezeře to však je stále jen pro otužilce. To my ale nejsme, a tak si raději projděme zdejší město. Montreux je luxusní lázeňské město a dějiště několika hudebních festivalů. S hudbou je ostatně spjaté víc než dost. Do jezera byl v tomto městě údajně rozptýlen zpěvák Freddie Mercury. Jisté to však není. Naopak v sousedním městě Vevey, do kterého se můžete z Montreux dostat vlakem, trolejbusem či se projít pěšky po břehu jezera zcela jistě zemřel anglický herec a zároveň režisér Charlie Chaplin, jeden z nejslavnějších filmových tvůrců 20.století. Ve Vevey má stejně jako Freddie Mercury v Montreux svou sochu. Obě města nejsou historicky jinak zvlášť zajímavá. Hlavní slovo zde však má kultura a také gastronomie. Díky její slávě ve Vevey trčí z jezera téměr třímetrová vidlička.

Tam kde řeka Rhóna ústí do jezera, rozkládá se město Ženeva, francouzsky Geneve. Jedná se o velice významné švýcarské město. Vždyť je také druhým největším v této krásné zemi. Sídlí zde spousta světoznámých společností a také organizace OSN. Navíc oproti městům, které jsme již na břehu jezera navštívili je toto město také historicky velice významné. Stálo zde minimálně již ve 2.století před našim letopočtem. V 1.století př.n.l. zde pobýval také Julius Caesar. Významnou historickou stavbou je Katedrála Svatého Petra a také Bazilika Notre-Dame, která leží v těsné blízkosti nádraží Geneve, na které jsme přijeli vlakem z Vevey a do kterého se lze v pohodě dostat také přímým spojem ze zdejšího letiště, stejně tak jako minimálně v hodinovém taktu spoji z Curychu - největšího města Švýcarska a železniční křižovatky celého Švýcarska. My jsme vyrazili tedy od nádraží kolem baziliky Notre-Dame, dále po mostě Pont-du-Mont Blanc, pojmenovaný podle nedaleké alpské velehory a docházíme na druhý břeh jezera, kde se nachází přístaviště, ve kterém lze spatřit fontánu Jet d´Eau. Voda z této fontány tryská do výšky až 140 metrů. Kousek se procházíme po promenádě na jižním břehu jezera a nakonec zapadáme do zdejší pizzerie. Jedná se o typicky italskou restauraci. Ovšem skutečně italskou. Na výběr tedy logicky zejména italské těstoviny jako lasagne nebo spaghetti. A nechybí pochopitelně oblíbená pochoutka, která se zrodila v Neapoli, a to pizza. Byť se jedná ve Švýcarsku o téměr nejlevnější jídlo, kterým se lze dobře zasytit, stejně mě vyšla na 18 CHF, což je asi 400 Kč. No, co se dá dělat, životní úroveň je tady holt jiná než u nás a asi je už naše ekonomika nikdy nedožene. Procházíme tedy další městské památky a vracíme se na nádraží. Zde si kupuji čokoládu. Byla snad nejkvalitnější, co jsem kdy okusil. Obchůdek s čokoládami jsem však při návštěvě tohoto nádraží o rok později, v roce 2019, již neobjevil. Bohužel jej zřejmě zavřeli. No, nevadí, po městě bychom taky určitě nějaký našli. Jdeme tedy na vlak a uháníme do Curychu na noční vlak směr Vídeň / Praha. Celá cesta šlape podle plánu, jako švýcarské hodinky. Cestou do Curychu se vlak postupně zaplňuje a to zejména vojáky. Vojenský výcvik je pro zdejší mládež povinný, nicméně zelení muži nepřespávají v kasárnách, ale kolem osmé hodiny večerní se stahují k domovu. Do Curychu dorážíme načas, dáme si pivo, které nás vyjde na 7 švýcarských franků. Loučím se tímto s kolegy spolucestovateli, odtud už se zase vracím sám. Ve vlaku si dávám ještě jedno pivo, plechovkový Gambáč prodávaný společností JLV je sice docela drahý oproti tomu, za kolik jej koupíte v kamenném obchodě v ČR, ale je rozhodně levnější a kvalitnější než kterékoliv ve Švýcarsku. Proto přijde vhod. Stejně jako ráno snídaňový balíček. Nepotěšující je ovšem zpráva o výluce na stále nedostavěném 4.koridoru. Lůžkový vůz musíme proto opustit již ve stanici Chotoviny. Do Olbramovic jedeme náhradním autobusem a odtud poté do Prahy náhradní soupravou. Do Prahy dorážíme s drobným zpožděním, a tak mi těsný přípoj ujíždí. No, ona ta zpáteční cesta prostě nikdy nemůže klapat podle plánu. Naštěstí ty vlaky z Prahy do Ostravy jezdí za sebou jak MHD a tak jedu prostě dalším. Alespoň v tomhle máme k těm Švýcarům proti mnoha jiným národům přece jenom docela blízko.